Nákupní košík

nemáte v košíku žádné zboží

Úvodní stránka » Články

Obecně o líhnutí a typech líhní

20.9.2011


Pořízení líhně je pro každého chovatel důležitým rozhodnutím. Líhnutí samotné je fascinující proces, který dokáže vzbudit zájem o chovatelství, ale který je v případě neúspěchu také velkým zklamáním. Pro dnešního chovatele se již nabízí široké pole možností a ať se tedy rozhodnete pro koupi líhně nebo pro stavbu líhně vlastní, máte na výběr celou řadu typů, značek i součástek. Pro snadnější orientaci by vám měl posloužit právě tento článek.

 

Základní konstrukční typy líhní

V zásadě lze rozlišovat 3 základní konstrukce líhní – líhně bez nuceného oběhu vzduchu, líhně s nuceným oběhem vzduchu a líhně kontaktní. Pouze první dva typy patří k rozšířeným a lze je také vyrobit doma. Líhně kontaktní jsou velmi sofistikovaná zařízení, která pro svou cenu ale zatím nenachází příliš široké uplatnění a tyto líhně se využívají především v zoologických zahradách nebo u chovatelů vzácných papoušků. Při nastavování teploty je potom velmi důležité, který typ líhně používáte – pro každý konstrukční typ se používají teploty zcela odlišné.

 

1. Líhně bez nuceného oběhu vzduchu

Líhně bez nuceného oběhu vzduchu (bez ventilátoru) patří k nejstarším a relativně jednoduchým typům, které si může sestrojit prakticky každý. K šíření tepla v této líhni dochází konvekcí – tedy přirozenému proudění vzduchu. K dosažení dostatečné výměny vzduchu mívají tyto líhně nasávání čerstvého vzduchu v dolní části a odvod CO2 v horní části. Čím je potom větší rozdíl mezi teplotou uvnitř líhně a teplotou v místnosti, tím je také větší proudění vzduchu dovnitř a ven z líhně. Sestrojit tuto líheň bývá však mnohem jednodušší než její nastavení. Líhně bez nuceného oběhu vzduchu mají samozřejmě uvnitř v různé výšce různou teplotu (viz příklad na obrázku) a jsou náchylné nejen na změny teploty v místnosti, ale také například na změny tlaku. Pokud navíc použijete termostat, který není propojený s teploměrem (typické u levnějších líhní, které používají kapalinové teploměry), pak nám může teplota uvnitř líhně až nebezpečně kolísat. Naopak při použití digitálního ovládání a proporcionálního termostatu získáte líheň, která nevysušuje vejce a která se přibližuje přirozenému procesu líhnutí v přírodě (teplo shora).

 

Líheň bez ventilátoru

 

2. Líhně s nuceným oběhem vzduchu

Líhně s ventilátorem jsou dnes asi nejoblíbenějším typem líhně a to především díky jednoduchosti a nenáročnosti ovládání a také vysoké přesnosti, které mohou dosahovat. Teplo je distribuováno v prostoru líhně právě pomocí ventilátoru a umístění senzorů teploty a vlhkosti tedy není tak důležité. Samotný ventilátor však ještě není zárukou toho, že hodnoty teploty budou v celém prostoru líhně stejné. Právě proudění vzduchu - především jeho síla a směr - jsou nejsložitější „alchymií“ při konstrukci těchto líhní. Ventilátor nesmí být příliš velký (často je lepší použít 2 menší) a vzduch by neměl proudit od ventilátoru přímo na vejce. V takovém případě by totiž docházelo k nadměrnému vysušování vajec. Obecně je nutné mít na paměti, že ve všech líhních s nuceným oběhem vzduchu je vysušování vajec vyšší než v líhních bez ventilátoru a vlhkost tedy musíte pečlivě sledovat.

 

Líheň s ventilátorem

 

3. Kontaktní líhně

Jedním z hlavních rozdílů mezi přirozeným líhnutím v přírodě a umělým líhnutím je způsob ohřívání vejce. Zatímco v líhni obklopíme vejce teplým vzduchem, v přírodě je vejce ohříváno přímo kontaktem s rodiči. V kontaktních líhních se výrobce snažil maximálně simulovat přirozeným proces – v líhni se automaticky nafukuje teplým vzduchem polštář, který shora dosedá na vejce a zahřívá je. V nastaveném intervalu potom dochází k jeho vyfouknutí (=ochlazení vajec) a opětovnému nafouknutí a zahřívání.

 

Základní podmínky úspěšného líhnutí

 

Před výběrem líhně nebo před plánováním stavby je nutné si uvědomit, že pro úspěšné líhnutí každého vejce je nutné zajistit 4 základní podmínky:

• vejce se musí udržovat ve správné teplotě, aby došlo ke správnému nastartování metabolických procesů uvnitř

• vejce přes pórovitou skořápku vysychá a je tedy nutné zabezpečit dostatečnou vlhkost

• vejce se musí poměrně často otáčet

• vejce „dýchá“ a potřebuje stálý přístup kyslíku a odvod CO2.

 

1. Teplota

Teplota je při líhnutí asi nejkritičtějším faktorem a její přesnost a stálost je pro vývoj zárodku nejdůležitější. Důležitá je přitom právě teplota zárodku – tedy zhruba uprostřed vejce. Toto je třeba si uvědomit především u líhní bez ventilátoru, kde je díky rozvrstvení teploty jiná teplota na vrchní části vajec a jiná teplota uprostřed. U těchto líhní by se senzor teploty/teploměr měl nacházet co nejblíže vrchní části vajec (pozor – nesmí se vajec dotýkat !!!) a teplota se nastavuje vždy vyšší než u líhní s ventilátorem. Jako zdroj tepla nám může posloužit žárovka, topná spirála, topný kabel nebo topné těleso. Pokud se rozhodnete pro stavbu líhně, vždy je nutné počítat s tepelnou setrvačností zdroje tepla, který použijete. Ta je obecně největší u topných těles a keramických žárovek, nižší je potom u obyčejných žárovek a nejmenší je u topných kabelů a topných spirál. Právě tepelná setrvačnost je ve spojení s obyčejným termostatem příčinou klísání teploty. Kolísání teplot v líhni vlivem tepelné setrvačnosti se můžeme snadno vyhnout použitím proporcionálních líhňových termostatů. Tyto termostaty netopí naplno až do nastavené teploty, ale jen např. do 80% této teploty. Poté již pouze krátkými impulsy dosáhnou nastavené teploty a udržují ji. Díky tomu nedochází v líhni k přetopení a při správné konstrukci lze dosáhnout velmi vysoké přesnosti. Dražší proporcionální termostaty lze i naladit a takový termostat si potom sám spočítá tepelnou setrvačnost topení ve vaší líhni a podle toho potom zkracuje nebo prodlužuje impulsy. Pozor – proporcionální termostaty nejsou příliš vhodné pro použití se žárovkami. Tím, že proporcionální termostat udržuje teplotu impulsy, dochází k častému rozsvěcení a zhasínání žárovek a snadno dojde k jejich prasknutí. Pokud kupujete líheň již hotovou, většina kvalitních továrních líhní již používá právě proporcionální termostaty.

 

2. Vlhkost

Stálá a přesná vlhkost není pro vývoj zárodku tak kritická jako teplota. Každé vejce přes skořápku vysychá a ztrácí hmotnost. Ztráta hmotnosti by od prvního do posledního dne líhnutí měla činit 13-15% hmotnosti vejce. Kolísání vlhkosti tedy není tak důležité, pokud průměrná vlhkost odpovídá ideálu a pokud ztráta hmotnosti činí právě ideálních 13-15%. Pokud je vlhkost v líhni nízká, vejce vysychá rychleji a ztráta hmotnosti je větší. Naopak při příliš vysoké vlhkosti se vejce vysušuje méně, vejce zůstává těžší a vzduchová komůrka zůstává malá. Pro všechny ptáky potom platí, že vlhkost během klubání by měla být vyšší – min. okolo 60% RH. Vlhkost v líhni lze ovlivňovat a regulovat v zásadě dvěma různými způsoby. Jednak množstvím vody, které se v líhni odpaří a jednak regulováním přívodu suchého vzduchu zvenku. V doma vyrobených líhních se většinou vlhkost automaticky nereguluje, pouze se dolévá voda do nádržky. Pozor – mějte na paměti, že není důležitá hloubka vody v nádržce, ale její plocha. Čím je plocha na odpařování větší, tím bude vyšší i vlhkost v líhni. Pokud se rozhodnete pro stavbu líhně a automatickou regulaci vlhkosti, máte v podstatě 2 možnosti – můžete zvolit externí čerpadlo spínané hygrostatem, které bude do nádržky v líhni dočerpávat vodu nebo můžete použít silikonový topný kabel ponořený ve vodě, který bude sepnutý vždy, když je potřeba zvýšit vlhkost. V továrně vyráběných líhních se používají jak externí čerpadla, tak i topná tělesa. Levnější tovární líhně vlhkost většinou neregulují a je tedy nutné vlhkost sledovat a udržovat manuálně.

 

3. Otáčení vajec

Otáčení vajec je pro správný vývin zárodku opět velmi důležité a to ze dvou důvodů. Jednak proto, aby se zárodek nedotkl stěny vejce a nepřilepil se k ní a jednak je pohybem vejce zajištěn stálý přísun živin k zárodku (velmi důležité především první týden, kdy ještě zárodek nemá vlastní oběhový systém). Nutná frekvence a úhel otáčení se u jednotlivých druhů ptáků může významně lišit a také poloha vejce a způsob otáčení je různý. Ve velkých líhních na drůbež je nejčastější poloha vejce „na špičce“ - vejce se do lísek skládají ostrým koncem dolů a celé lísky s nimi potom „kolébají“ cca 40° na každou stranu. Tento způsob je pro veškerou drůbež naprosto vyhovující a napodobují ho i některé malé, továrně vyráběné líhně s otáčecí kolébkou. Pro exoty a pro dravce je však poloha „na špičce“ nevhodná a tato vejce by měla ležet. Pro jejich otáčení se potom používají buď posuvná dna (vejce leží na dně, které se pohybuje doleva/doprava. Při pohybu dna se vejce zarazí o přepážku a protočí se na místě) nebo systém válečků, na kterých vejce leží a které se otáčejí i s vejcem. Pokud stavíte vlastní líheň, jsou již dnes k dispozici automatické obraceče vajec, které s vejci stálým, pomalým pohybem kolébají doprava a doleva.


Zpět na výpis novinek

 
lihne.cz | tel: +420 602 233 309 | info@lihne.cz

ČlánkyNákup na splátkyPoradnaObchodní podmínkyDoprava zbožíKontakty

vytvořilo: intencio s.r.o.